Pamatuji si na svůj první byt v paneláku, kde se dispozice skládala z kuchyně, předsíně a jedné místnosti o dvaceti metrech. Místo tradičního gauče tam stála rozkládací pohovka s tenkou pěnovou matrací na lamelovém roštu, která každé ráno vypadala jako nabourané auto. Právě tenkrát jsem objevila sílu správně zvoleného koberce do obývacího pokoje. Nešlo jen o estetiku. Šlo o to, že koberec opticky rozdělil úložný prostor v malém bytě na část na spaní a na část na denní sezení. Bez něj by vše splývalo v jeden chaotický celek, kde se večer motáte mezi počítačem a postelí. Dnes bych bez koberce nezařídila ani garso

Když jsem před pěti lety zařizovala svůj první byt o třiceti šesti metrech, myslela jsem, že sezení u televize vyřeší dvě křesla a taburet. Omyl. První návštěva od rodičů skončila spaním na nafukovací matraci, která přes den hyzdila celou místnost. Tehdy jsem pochopila, že obývací pokoj není jen o hezkém vzhledu, ale o promyšleném plánu, který počítá s každou situací. Klíčem se ukázal být chytrý výběr hlavního kusu nábytku, který musí zvládnout roli gauče, postele i úložného prostoru zároveň. A právě living room furniture se stalo středobodem mého malého královst

Kdo někdy řešil přespávání návštěv, ví, že rozkládací pohovka je nutné zlo. Mechanismus click-clack, který milujete pro jeho jednoduchost, ale nenávidíte pro to, že vám po něm zůstávají na zádech důlky. A přesně tady koberec zachraňuje situaci. Nejenže chrání parkety před odřením od kovových nožiček, ale také tlumí zvuk, když se v noci loudáte na záchod. Měkký koberec pod rozkládacím gaučem navíc vytvoří příjemný kontrast k čalouněné sedačce. Zvolíte-li koberec s vyšším vlasem, podaří se vám opticky oddělit spací zónu od zbytku místnosti. A věřte mi, že když ráno sbalíte matraci a polštáře do úložného prostoru pohovky, oceníte, že máte pod nohama něco příjemn