Sametové čalounění, respektive velvet upholstery, jsem zpočátku považovala za rozmar. V podkroví se přece hodí spíš praktické materiály. Ale když jsem v showroomu uviděla pohovku v tmavě modrém sametu, okamžitě mě to chytlo. Dotyk je jemný jako kočičí srst a barva hraje různými odstíny podle denního světla, které do podkroví proudí vikýřem. Samet má jednu skvělou vlastnost – při šikmých stěnách opticky zjemňuje ostré hrany místnosti. Navíc se na něm tolik nepráší jako na hrubé látce, což v suchém podkrovním vzduchu oceníte. Moje návštěvy si vždycky pochvalují, že se na té pohovce příjemně sedí i leží. A já mám radost, že i v malém prostoru můžu mít kousek luxusu, který nezabírá mí

Ale vraťme se k podstatě: jak do Japandi stylu zakomponovat věci, které nesnesete vystavit? Třeba tenisky, žehličku nebo víno z Kauflandu. Zjistila jsem, že nejlepší je mít jeden velký komodový blok, který zavřete dveřmi. Nemusí být z masivu. Postačí MDF s dýhou, pokud je povrch matný a bez lesku. Uvnitř můžete mít chaos, ale venku je klid. Stejně tak jsem pořídila konferenční stolek s výsuvnými zásuvkami na dálkové ovladače a nabíječky. Žádné košíky na stole. Vše schované. Japandi styl oceňuje prázdný prostor, ale vy si ho musíte vydobýt disciplínou a chytrým nábyt

První zásadní změna přišla s výběrem postele s úložným prostorem. Moje původní postel měla jen čtyři nohy a vzduch pod sebou. Každý večer jsem se dívala na tu prázdnotu a říkala si, že by se tam vešlo tolik věcí. Když jsem ji konečně vyměnila za model s výsuvnými šuplíky, uvolnila jsem místo v šatní skříni na věci, které opravdu nosím. Do šuplíků zmizely sezonní deky, svetry na přechodné období a dokonce i baťoh na výlety. Najednou měl pokoj vzduch. A já přestala mít pocit, že v něm bydlím jako na chatě po str